Car and leasing

Jihoafrický rand (anglicky South African rand, afrikánsky Suid-Afrikaanse rand) je zákonným platidlem Jihoafrické republiky. Jeho ISO 4217 kód je ZAR (tento kód pochází z nizozemského Zuid-Afrikaanse rand). Jedna setina randu se nazývá cent.

Jihoafrická republika je jedním ze členů Jihoafrické celní unie (další členové jsou Namibie, Botswana, Lesotho a Svazijsko). Tři státy této skupiny utvořily spolu s Jihoafrickou republikou měnovou unii s názvem „Společný měnový prostor“. Jeho fungování spočívá v tom, že měny těchto států jsou pevně navázány na rand v poměru 1:1. Navíc je možné platit v těchto zemích jak místní měnou, tak i randem. V Jihoafrické republice ale měny ostatních států použít nelze.

Historie

V koloniálním období byl na území dnešní Jihoafrické republiky používán monetární systém té evropské mocnosti, která zrovna spravovala toto území (především britský systém 1 libra = 20 šilinků = 240 pencí). V roce 1920 vznikla jihoafrická libra, která byla pevně navázána na britskou libru v paritním poměru 1:1.
Rand byl uvolněn do oběhu v roce 1961, kdy nahradil jihoafrickou libru. Rand vycházel z libry v poměru 1 libra = 2 randy. Zároveň začal používat desítkovou soustavu.

Jen je oficiální měna Japonska. Je široce používána jako bankovní rezerva společně s dolarem a eurem. V japonštině je název měny vyslovován „en“, ale v češtině, a dalších „západních“ jazycích, je používán název „jen“ (díky starému a nepřesnému přepisu japonštiny do angličtiny). Kód jenu podle ISO 4217 je JPY. V latince se používá symbol ¥. V japonštině se zapisuje pomocí kandži 円 a znamená „kulatý objekt“. Starší japonské mince měly totiž tvar oválu.

Historie

Jen byl uveden do oběhu během reforem Meidži v roce 1872 podle vzoru evropských měn a nahradil tak složitý monetární systém období Edo. V roce 1871 byl přijat Zákon o nové měně, který mimo jiné definoval jen jako 0,8667 trojské unce (26,956 g) stříbra, což je asi 6,50 dnešních USD. Zákon také zavedl v Japonsku zlatý standard.

Jen ztratil většinu své hodnoty během a po 2. světové válce. Po období nestability byl jen od 25. dubna 1949 pevně svázán s americkým dolarem v poměru 1 USD = 360 ¥. To trvalo až do roku 1971, kdy se zhroutil brettonwoodský systém. Od té doby je hodnota jenu určována trhem. 6. června 2006 byl kurz jenu 112,82 ¥ za 1 USD, 144,87 ¥ za 1 € a 5,1263 ¥ za 1 Kč, 14.1.2010 bylo 5,0836 ¥ za 1 Kč.

Měna je konkrétní druh peněz upravený právním řádem určitého státu. Zákonná úprava měny vyžaduje především stanovení měnové jednotky a zřízení ústřední emisní instituce – emisní banky. Měna je zákonné platidlo které platí na vymezeném území – na území vymezeném státními hranicemi (česká koruna), nebo na území několika států (např. euro).

Každý stát disponuje tzv. měnovou suverenitou, tedy právem určit si vlastní měnu. Stát nemůže stanovit měnu libovolně. Při výběru měny je vzá pravidly mezinárodního měnového systému. Měnová suverenita je součástí státní suverenity. Výjimkou je stav, kdy jeden stát používá více měn – tzv. paralelní měna (Haiti) nebo kdy nesuverénní území používá vlastní měnu (Hong Kong). Více států může také používat společnou měnu na základě mezinárodní smlouvy – měnová unie (Evropská měnová unie, Západoafrická měnová unie)

Měna musí splňovat následující předpoklady:

1. uznání právním řádem státu, na jehož území působí
2. skutečný platební prostředek, kterým lze plnit peněžní závazky. Opakem je denominátor, který jen určuje objem, velikost závazku.
3. skutečně používaným platebním prostředkem i v nebankovním běžném platebním styku
4. skutečným prostředkem uchováním peněžním hodnot. K tomu musí být rozmnožována emisí ústřední emisní instituce – centrální banky.

Zákonným platidlem na území České republiky je koruna česká (§ 13 zákona o ČNB).

Měna představuje symbolické jméno nebo ochrannou známku, která definuje společnou peněžní jednotku. Všechna aktiva (bankovky, mince, cestovní šeky, běžné účty aj.) denominovaná v dané měně musejí být při splnění dohodnutých podmínek konvertibilní v předem dohodnutém poměru do základních peněz dané měny.