Rupie se se dělí na 100 paisů.

V Ásámu a Bengálsku je rupie často nazývána taka (bangladéšská taka je měna sousedního Bangladéše).

Indická rupie není volně směnitelná, její vývoz i dovoz z Indie i do Indie je zakázán.

Směnný kurz indické rupie vůči české koruně je v současnosti (2010) přibližně 1 rupie za 0,42 Kč.

Bankovky a mince, další násobky

Existují mince v hodnotách 5, 10, 20, 25 a 50 paisů a 1, 2 a 5 rupíí, hodnoty 5, 10, 20 paisů se vyskytují jen zřídka. Bankovky existují v hodnotách 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100, 500 a 1000 rupií, bankovky v hodnotě pod 10 rupií už nejsou vydávány, ale zůstávají v platnosti. Na bankovkách je nápis v 15 z 22 hlavních jazyků Indie.

Zajímavostí je, že kromě toho se v Indii obnosy počítají pomocí výrazů lakh (někdy taky lac) = 100 000 a crore (1 crore = 100 lakhů = 10 000 000). Tímto způsobem však nemusí být počítány pouze peníze.

Název a označení

Název dolar historicky pochází až z jáchymovského tolaru. Americký dolar se běžně označuje symbolem písmene S přeškrtnutého jednou či dvěma svislými čarami – $.

Kód amerického dolaru podle ISO 4217 je USD; Mezinárodní měnový fond také používá označení US$. Méně známé je to, že pro americký dolar existují ještě další dva pomocné kódy, které se používají v mezinárodním obchodu a na burzách — USS pro americký dolar zaplacený tentýž den (U.S. dollar same day) a USN pro americký dolar zaplacený příští den (U.S. dollar next day). Toto rozlišení vzniklo z potřeby opatření proti změnám kurzu této světové měny.

Jihoafrická republika je jedním ze členů Jihoafrické celní unie (další členové jsou Namibie, Botswana, Lesotho a Svazijsko). Tři státy této skupiny utvořily spolu s Jihoafrickou republikou měnovou unii s názvem „Společný měnový prostor“. Jeho fungování spočívá v tom, že měny těchto států jsou pevně navázány na rand v poměru 1:1. Navíc je možné platit v těchto zemích jak místní měnou, tak i randem. V Jihoafrické republice ale měny ostatních států použít nelze.

Historie

V koloniálním období byl na území dnešní Jihoafrické republiky používán monetární systém té evropské mocnosti, která zrovna spravovala toto území (především britský systém 1 libra = 20 šilinků = 240 pencí). V roce 1920 vznikla jihoafrická libra, která byla pevně navázána na britskou libru v paritním poměru 1:1.
Rand byl uvolněn do oběhu v roce 1961, kdy nahradil jihoafrickou libru. Rand vycházel z libry v poměru 1 libra = 2 randy. Zároveň začal používat desítkovou soustavu.

Historie

Jen byl uveden do oběhu během reforem Meidži v roce 1872 podle vzoru evropských měn a nahradil tak složitý monetární systém období Edo. V roce 1871 byl přijat Zákon o nové měně, který mimo jiné definoval jen jako 0,8667 trojské unce (26,956 g) stříbra, což je asi 6,50 dnešních USD. Zákon také zavedl v Japonsku zlatý standard.

Jen ztratil většinu své hodnoty během a po 2. světové válce. Po období nestability byl jen od 25. dubna 1949 pevně svázán s americkým dolarem v poměru 1 USD = 360 ¥. To trvalo až do roku 1971, kdy se zhroutil brettonwoodský systém. Od té doby je hodnota jenu určována trhem. 6. června 2006 byl kurz jenu 112,82 ¥ za 1 USD, 144,87 ¥ za 1 € a 5,1263 ¥ za 1 Kč, 14.1.2010 bylo 5,0836 ¥ za 1 Kč.

Každý stát disponuje tzv. měnovou suverenitou, tedy právem určit si vlastní měnu. Stát nemůže stanovit měnu libovolně. Při výběru měny je vzá pravidly mezinárodního měnového systému. Měnová suverenita je součástí státní suverenity. Výjimkou je stav, kdy jeden stát používá více měn – tzv. paralelní měna (Haiti) nebo kdy nesuverénní území používá vlastní měnu (Hong Kong). Více států může také používat společnou měnu na základě mezinárodní smlouvy – měnová unie (Evropská měnová unie, Západoafrická měnová unie)

Měna musí splňovat následující předpoklady:

1. uznání právním řádem státu, na jehož území působí
2. skutečný platební prostředek, kterým lze plnit peněžní závazky. Opakem je denominátor, který jen určuje objem, velikost závazku.
3. skutečně používaným platebním prostředkem i v nebankovním běžném platebním styku
4. skutečným prostředkem uchováním peněžním hodnot. K tomu musí být rozmnožována emisí ústřední emisní instituce – centrální banky.

Zákonným platidlem na území České republiky je koruna česká (§ 13 zákona o ČNB).

Měna představuje symbolické jméno nebo ochrannou známku, která definuje společnou peněžní jednotku. Všechna aktiva (bankovky, mince, cestovní šeky, běžné účty aj.) denominovaná v dané měně musejí být při splnění dohodnutých podmínek konvertibilní v předem dohodnutém poměru do základních peněz dané měny.

ISO 4217 kód kuny je HRK, jedna kuna se dělí na 100 lip. Přibližný kurs k euru je 7,5 HRK = 1 EUR (3,632 CZK/HRK).

Vznik a vývoj

Poprvé byla kuna zavedena za druhé světové války, převáděla se v poměru 1 dinár = 40 kun a byla rozdělena na sto Banica.

Po vyhlášení nezávislosti země na SFRJ Chorvatsko okamžitě zavedlo vlastní dináry, které měly nahradit ty jugoslávské (chorvatský dinár používalo i chorvatské obyvatelstvo Bosny a Hercegoviny, odmítali ho však Srbové žijící na chorvatském území, ti měli až do roku 1995 svůj vlastní dinár Republiky Srbská Krajina). Nová měna však rychle ztratila svoji hodnotu a upadla do hyperinflace. Proto v roce 1994 provedla země měnovou reformu a zavedla dnešní kuny ve směnném poměru 1000 dinárů = 1 kuna. Jméno však již mělo fašistickou minulost a jeho znovuobnovení bylo sporné, především pro Srby v zemi žijící těžko přijatelné. Existovaly také i jiné návrhy na novou měnu, podle jednoho z nich měly být zavedeny například koruny (kruna) podle vzoru bývalé rakousko-uherské koruny.

Vznik a vývoj

Předchůdci dnešního forintu:

• Rakousko-uherská koruna (1892-1918)
• Maďarská koruna (1918-1927)
• Maďarské pengő (1927-1946)

Do oběhu byl forint zaveden dne 1. srpna 1946, tedy po druhé světové válce, kdy inflace znehodnotila předchozí měnu s názvem pengő. Forinty zavedla již tehdy nová komunistická vláda, stará měna na ně byla převedena v poměru 1 forint = 4×10²⁹ pengő. V 60. a 70. letech byla hodnota forintu poměrně stabilní, v 80. letech a po pádu socialismu se situace změnila. Inflace vzrostla až na 35 % ročně a hodnota měny tak začala klesat.

Maďarsko vstoupilo 1. května 2004 do Evropské unie. Jedním ze závazků vyplývajících z přistoupení k EU je, že vstupující stát, až splní všechny podmínky, zavede místo své národní měny společnou evropskou měnu euro. Maďarsko hodlalo euro zavést 1. ledna 2010. Většina ekonomických studií ale předpokládá, že Maďarsko nebude schopno přijetí eura dříve než v roce 2014 hlavně kvůli vysokému schodku státního rozpočtu, který se v roce 2006 pohyboval kolem 10 % HDP. Jiné evropské státy, které do EU vstoupily spolu s Maďarskem, jsou v této oblasti pokročilejší.

Euro je oficiálním platidlem v 17 z 27 států Evropské unie (těchto 17 států tvoří eurozónu) a v šesti dalších zemích mimo EU.

Historie eura

Euro začalo v devizové (virtuální) podobě platit 1. ledna 1999, přičemž ve valutové podobě bylo zavedeno do oběhu 1. ledna 2002 a tak nahradilo dříve platné měny používané ve státech eurozóny.

Porovnání s USD

Euro svého historicky nejsilnějšího kurzu, který představoval 1,5990 amerického dolaru za euro, dosáhlo na devizovém trhu 15. července 2008, svůj největší propad pak zaznamenalo 26. října 2000 při kurzu 0,8252 USD za euro. Průměrný kurz v období od zavedení eura 1. ledna 1999 do 31. prosince 2008 činil 1,11 USD za euro. Průměrný kurz v roce 2007 byl 1,37 amerického dolaru za euro, v roce 2008 pak 1,46 USD za euro.

Postupně se zvyšuje role eura jako rezervní měny v mezinárodním měnovém systému na úkor amerického dolaru. Zatímco v roce 1999 držely centrální banky 18 % svých devizových rezerv v eurech a 71 % v USD, do roku 2007 narostl podíl eura v devizových rezervách na 26,5 %, kdežto podíl amerického dolaru poklesl na 64 %.

V roce 2003 byla ukončena platnost mincí o hodnotě 10 a 20 h, 31. srpna 2008 byla ukončena platnost mincí o hodnotě 50 h a bankovky v hodnotě 20 Kč.

Měnová odluka

Název nové české měny byl oficiálně stanoven zákonem ČNR č. 6/1993 Sb. ze 17. prosince 1992 o ČNB v paragrafu 13. V paragrafu 56 se dále uvádí, že dosavadní bankovky a mince se považují za zákonné peníze. Přestože tento zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1993, nelze to chápat tak, že již k tomuto datu se stala koruna česká skutečnou zákonnou jednotkou – nebylo dosud vydáno ani žádné prováděcí nařízení (na rozdíl od České národní banky, která skutečně vznikla k 1. lednu 1993).

Kurzová notace

Kurz z příkladu se běžně zaznamenává ve formě 19,50 USD/CZK. Zde zápis „USD/CZK“ není zlomek, ale historicky používaná notace s významem kurz pro měnu USD je 19,50 CZK: Ačkoli by se výpočet kurzu provedl podílem Kč/$, tedy obráceně, předvedená notace se běžně používá ve směnárnách, v bankách [1] i na Forexu.

Režimy měnových kurzů

V minulosti byly penězi drahé kovy, například zlato, viz zlatý standard. Jednotka každé měny byla jen jiným názvem pro určité množství tohoto kovu. Směnné kurzy proto byly dány, šlo o pouhé poměry hmotností měnových jednotek. K jejich změně došlo jen tehdy, stalo-li se, že panovník prováděl znehodnocování mincí, viz seignorage. Tyto praktiky byly rozšířenější ve středověku. Později se staly velice vzácné, a sice v průběhu devatenáctého století v době tzv. zlatého standardu. Naopak dnes, kdy nejsou peníze kryty komoditou a tedy jejich hodnota není nijak ukotvena hmotností kovu, jsou změny kurzu prakticky neustálé.